top of page
220814_RaceDay1_FullAlbum_logo_084.jpeg

o mě

Pocit svobody, splynutí s přírodou

Jsem Barbora Moravcová, pilotka bezmotorových letadel a reprezentantka ČR tohoto nádherného a náročného sportu. Bezmotorové létání mně okouzlilo, a to nejen pro ten pocit svobody a splynutí s přírodou. Je to pro mě neskutečný relax, ale někdy i pořádná dávka adrenalinu. Již od svých začátků v tomto nádherném sportu jsem věděla, že chci plachtění věnovat každou volnou chvíli, soutěžit na mistrovstvích a dostat se tak mezi nejlepší sportovce na světě.

WWGC_15_edited.jpg

Ač jsou oba dva moji rodiče ve volném čase piloti a od malička jsem tedy trávila většinu času na letišti ve Zbraslavicích, o letadla jsem jako dítě nejevila větší zájem, možná i proto, že se mi dělalo špatně od žaludku v jakémkoliv dopravním prostředku. Fascinovali mě koně, a tak jsem se od sedmi let věnovala voltiži, později klasické jízdě, drezuře a parkuru v jezdeckém oddíle. Dětský sen stát se žokejkou se rozplynul poměrně brzy, jelikož jsem vždy díky své výšce relativně vyčnívala z davu. V lásce ke koním mi však výška nijak nepřekážela, proto jsem se těmto krásným hrdým tvorům a tomuto sportu a věnovala do svých 13 let. Osudová mi byla vyjížďka s koňmi na letiště na Točné, kde jsem si po pádu z koně zlomila nohu. Po pár měsíční rekonvalescenci jsem se však vrátila do rozpadajícího se oddílu, odkud odešel do koňského důchodu i můj nejoblíbenější kůň. Když mě již v oddíle po dalších pár měsících nikdo a nic nedrželo, dala jsem si s koňmi pauzu a hledala jiný oddíl, kde bych se mohla realizovat. Jelikož Aeroklub Zbraslavice pořádal v roce 2010 Mistrovství juniorů, kde jsem měla možnost poslouchat neuvěřitelné zážitky závodníků o krásách plachtění zatoužila jsem zažít si to také. Právě díky tomu, že mi nebylo ani při běžných letech s tátou bez větších zatáček a přetížení nejlépe, požádala jsem kamaráda létajícího výkonné přelety, aby mě svezl a já si tak vyzkoušela, co plachtění vlastně obnáší a jaké to je využívat termické proudy pro lety na vzdálenost. Kroužení ve stoupavých proudech pro mě bylo jak nekončící serpentiny na cestě v autě, a tak jsem po letu sice vystoupila z letadla s naplněným pytlíkem a prázdným žaludkem, ale s neskutečnou touhou zkusit víc.

Následující čas jsem věnovala své víkendy brigádám, abych si na základní výcvik vydělala. I většina kapesného šla taktéž do kasičky určené pro základní výcvik. Uklízečka, promotérka, uvaděčka v divadle, prodej květin, překlady z angličtiny, nic mi nebylo málo a každá odpracovaná hodina mě posouvala blíže a blíže k vytouženému cíli. Díky nekončící podpoře svých rodičů jsem našla i uplatnění právě při organizaci závodů napříč republikou a to i jako soutěžní rozhodčí. Po zisku licence rozhodčího jsem kromě menších soutěží vyhodnocovala i Národní mistrovství ČR a získala tak cenné znalosti v oblasti plachtění. Využívala jsem všechny možné příležitosti dostat se do dvoumístných kluzáků jako cestující, abych trénovala nevolnost, a čím dál tím víc se těšila na své začátky. Po roce a půl dřiny a těšení jsem zahájila svůj základní výcvik v Aeroklubu Zbraslavice.

V Aeroklubu Zbraslavice, ve kterém jsem absolvovala i svou soutěžní premiéru v roce 2014 na pohárové soutěži AZ Cup, létám již desátým rokem. Postupem času jsem se vypracovala do juniorské reprezentace a mohla tak reprezentovat ČR na Mistrovství Světa juniorů. Zároveň jsem si vylétala na národních mistrovstvích místo v ženské národní reprezentaci a tak jsem měla možnost si zalétat v ráji pro všechny plachtaře, v Austrálii, na Mistrovství Světa Žen, kde se mi po vyhrané denní disciplíně a následně třetímu místu v denní disciplíně podařilo získat celkové osmé místo. Na loňském Mistrovství Světa v anglickém Husbands Bosworth, které nám připravilo velice složité plachtařské podmínky jsem se umístila na celkovém 4. místě. Poslední tři roky létám v kategorii standard, což jsou kluzáky s 15m rozpětím a vodní přítěží. V této kategorii se mi právě za poslední tři roky podařilo dvakrát za sebou získat titul vicemistryně ČR, v roce 2022 jsem se stala mistryní ČR. Díky zařazení do reprezentačního týmu mám možnost využívat techniku Aeroklubu České Republiky po celý rok, před samotným mistrovstvím světa jsem tedy kromě volného tréninku absolvovala dva závody - Flight Challenge Cup (Prievidza, SK), ze kterého jsem si odvezla bronzovou medaili v 15m třídě, a Fatra Glide (Martin, SK). Na Mistrovství Světa Žen se mi podařilo získat titul mistryně světa ve standardní třídě.

Jak vypadá má příprava a jak se vlastně závodí?

Plachtění je extrémně náročný technický sport. Kromě samotného pohybu v trojrozměrném prostoru spolu se správnou technikou pilotáže musím věnovat pozornost dalšímu možnému provozu kolem sebe, změnám počasí, navigaci, samotné soutěžní taktice, atd. V kabině jsme jako piloti vystaveni extrémním teplotám, které také zvyšují nároky na odolnost organismu. Příprava na soutěže tedy nespočívá pouze v létání samotném, ale i v individuální práci a tréninku na zemi, a to od mentálního tréninku, po fyzickou přípravu. Běžná plachtařská soutěž trvá dva týdny a jeden soutěžní let pak řádově tři až sedm hodin a proto jsou zejména na psychiku, ale i fyzickou odolnost kladeny velmi vysoké nároky. 

 

Každý soutěžní den je vyhlášena v závislosti na počasí soutěžní úloha. Ta může být buď rychlostní nebo přes určené prostory.  Soutěžní trať pro rychlostní úlohu je tvořena startovní páskou, otočnými body (v prostoru definovány jako válce o poloměru 500 m) a doletovým kruhem; všechny body jsou definovány GPS souřadnicemi. Délka takové trati může být 100 až 1000 kilometrů. Po protnutí startovní pásky je cílem této úlohy obletět trať a všechny její otočné body co největší průměrnou rychlostí. Druhým taktickým typem trati je úloha přes určené prostory, kde jsou místo otočných bodů v úloze definované prostory o poloměru až 40 km, které dávají pilotovi možnost zvolit nejoptimálnější trasu vzhledem k aktuálnímu počasí (bouřky, přeháňky, apod.). Tato úloha má určený minimální čas na trati, zpravidla 2 až 3 hodiny, který se odpočítává po protnutí startovní pásky. Za tento čas musí piloti obletět v definovaných prostorech co největší vzdálenost pro dosažení co největší průměrné rychlosti na trati. Vítězem celé (zpravidla dvoutýdenní) soutěže se pak stává pilot, který získal za všechny soutěžní úlohy nejvyšší počet bodů.

bottom of page