o mě

Ač jsou oba dva moji rodiče ve volném čase piloti a od malička jsem tedy trávila většinu času na letišti ve Zbraslavicích, o letadla jsem jako dítě nejevila větší zájem, možná i proto, že se mi dělalo špatně od žaludku v jakémkoliv dopravním prostředku. Fascinovali mě koně, a tak jsem se od sedmi let věnovala voltiži, později klasické jízdě, drezuře a parkuru v jezdeckém oddíle. Dětský sen stát se žokejkou se rozplynul poměrně brzy, jelikož jsem vždy díky své výšce relativně vyčnívala z davu. V lásce ke koním mi však výška nijak nepřekážela, proto jsem se těmto krásným hrdým tvorům a tomuto sportu a věnovala do svých 13 let. Osudová mi byla vyjížďka s koňmi na letiště na Točné, kde jsem si po pádu z koně zlomila nohu. Po pár měsíční rekonvalescenci jsem se však vrátila do rozpadajícího se oddílu, odkud odešel do koňského důchodu i můj nejoblíbenější kůň. Když mě již v oddíle po dalších pár měsících nikdo a nic nedrželo, dala jsem si s koňmi pauzu a hledala jiný oddíl, kde bych se mohla realizovat. Jelikož Aeroklub Zbraslavice pořádal v roce 2010 Mistrovství juniorů, kde jsem měla možnost poslouchat neuvěřitelné zážitky závodníků o krásách plachtění zatoužila jsem zažít si to také. Právě díky tomu, že mi nebylo ani při běžných letech s tátou bez větších zatáček a přetížení nejlépe, požádala jsem kamaráda létajícího výkonné přelety, aby mě svezl a já si tak vyzkoušela, co plachtění vlastně obnáší a jaké to je využívat termické proudy pro lety na vzdálenost. Kroužení ve stoupavých proudech pro mě bylo jak nekončící serpentiny na cestě v autě, a tak jsem po letu sice vystoupila z letadla s naplněným pytlíkem a prázdným žaludkem, ale s neskutečnou touhou zkusit víc.

​

Následující čas jsem věnovala své víkendy brigádám, abych si na základní výcvik vydělala. I většina kapesného šla taktéž do kasičky určené pro základní výcvik. Uklízečka, promotérka, uvaděčka v divadle, prodej květin, překlady z angličtiny, nic mi nebylo málo a každá odpracovaná hodina mě posouvala blíže a blíže k vytouženému cíli. Díky nekončící podpoře svých rodičů jsem našla i uplatnění právě při organizaci závodů napříč republikou a to i jako soutěžní rozhodčí. Po zisku licence rozhodčího jsem kromě menších soutěží vyhodnocovala i Národní mistrovství ČR a získala tak cenné znalosti v oblasti plachtění. Využívala jsem všechny možné příležitosti dostat se do dvoumístných kluzáků jako cestující, abych trénovala nevolnost, a čím dál tím víc se těšila na své začátky. Po roce a půl dřiny a těšení jsem zahájila svůj základní výcvik v Aeroklubu Zbraslavice.

​

V Aeroklubu Zbraslavice, ve kterém jsem absolvovala i svou soutěžní premiéru v roce 2014 na pohárové soutěži AZ Cup, létám již desátým rokem. Postupem času jsem se vypracovala do juniorské reprezentace a mohla tak reprezentovat ČR na Mistrovství Světa juniorů. Zároveň jsem si vylétala na národních mistrovstvích místo v ženské národní reprezentaci a tak jsem měla možnost si zalétat v ráji pro všechny plachtaře, v Austrálii, na Mistrovství Světa Žen, kde se mi po vyhrané denní disciplíně a následně třetímu místu v denní disciplíně podařilo získat celkové osmé místo. Poslední dva roky létám v kategorii standard, což jsou kluzáky s 15m rozpětím a vodní přítěží. V této kategorii se mi právě za poslední dva roky podařilo dvakrát za sebou získat titul vicemistryně ČR a tak v této kategorii budu reprezentovat ČR i na letošním Mistrovství Světa Žen v anglickém Husbands Bosworth. Díky zařazení do reprezentačního týmu mám možnost využívat techniku Aeroklubu České Republiky po celý rok, proto mě čekají před samotným mistrovstvím světa kromě volného tréninku tři závody - Flight Challenge Cup (Prievidza, SK), Mistrovství ČR (Zbraslavice, ČR) a Mistrovství SR (Martin, SK).