o mě

Ač jsou oba dva moji rodiče ve volném čase piloti a od malička jsem tedy trávila většinu času na letišti ve Zbraslavicích, o letadla jsem jako dítě nejevila větší zájem, možná i proto, že se mi dělalo špatně od žaludku v jakémkoliv dopravním prostředku. Fascinovali mě koně, a tak jsem se od sedmi let věnovala voltiži, později klasické jízdě, drezuře a parkuru v jezdeckém oddíle. Dětský sen stát se žokejkou se rozplynul poměrně brzy, jelikož jsem vždy díky své výšce relativně vyčnívala z davu. V lásce ke koním mi však výška nijak nepřekážela, proto jsem se těmto krásným hrdým tvorům a tomuto sportu a věnovala do svých 13 let. Osudová mi byla vyjížďka s koňmi na letiště na Točné, kde jsem si po pádu z koně zlomila nohu. Po pár měsíční rekonvalescenci jsem se však vrátila do rozpadajícího se oddílu, odkud odešel do koňského důchodu i můj nejoblíbenější kůň. Když mě již v oddíle po dalších pár měsících nikdo a nic nedrželo, dala jsem si s koňmi pauzu a hledala jiný oddíl, kde bych se mohla realizovat. Jelikož Aeroklub Zbraslavice pořádal v roce 2010 Mistrovství juniorů, kde jsem měla možnost poslouchat neuvěřitelné zážitky závodníků o krásách plachtění zatoužila jsem zažít si to také. Právě díky tomu, že mi nebylo ani při běžných letech s tátou bez větších zatáček a přetížení nejlépe, požádala jsem kamaráda létajícího výkonné přelety, aby mě svezl a já si tak vyzkoušela, co plachtění vlastně obnáší a jaké to je využívat termické proudy pro lety na vzdálenost. Kroužení ve stoupavých proudech pro mě bylo jak nekončící serpentiny na cestě v autě, a tak jsem po letu sice vystoupila z letadla s naplněným pytlíkem a prázdným žaludkem, ale s neskutečnou touhou zkusit víc.

​

Následující čas jsem věnovala své víkendy brigádám, abych si na základní výcvik vydělala. I většina kapesného šla taktéž do kasičky určené pro základní výcvik. Uklízečka, promotérka, uvaděčka v divadle, prodej květin, překlady z angličtiny, nic mi nebylo málo a každá odpracovaná hodina mě posouvala blíže a blíže k vytouženému cíli. Díky nekončící podpoře svých rodičů jsem našla i uplatnění právě při organizaci závodů napříč republikou a to i jako soutěžní rozhodčí. Po zisku licence rozhodčího jsem kromě menších soutěží vyhodnocovala i Národní mistrovství ČR a získala tak cenné znalosti v oblasti plachtění. Využívala jsem všechny možné příležitosti dostat se do dvoumístných kluzáků jako cestující, abych trénovala nevolnost, a čím dál tím víc se těšila na své začátky. Po roce a půl dřiny a těšení jsem zahájila svůj základní výcvik v Aeroklubu Zbraslavice.

​

​

Aeroklub Zbraslavice, druhé doma

​

​

V Aeroklubu Zbraslavice, ve kterém jsem absolvovala i svou soutěžní premiéru v roce 2014 na pohárové soutěži AZ Cup, létám již dvanáctým rokem. Postupem času jsem se vypracovala do juniorské reprezentace a mohla tak reprezentovat ČR na Mistrovství Světa juniorů. Zároveň jsem si vylétala na národních mistrovstvích místo v ženské národní reprezentaci a tak jsem měla možnost si zalétat v ráji pro všechny plachtaře, v Austrálii, na Mistrovství Světa Žen, kde se mi po vyhrané denní disciplíně a následně třetímu místu v denní disciplíně podařilo získat celkové osmé místo. Na loňském Mistrovství Světa v anglickém Husbands Bosworth, které nám připravilo velice složité plachtařské podmínky jsem se umístila na celkovém 4. místě. Poslední tři roky létám v kategorii standard, což jsou kluzáky s 15m rozpětím a vodní přítěží. V této kategorii se mi právě za poslední tři roky podařilo dvakrát za sebou získat titul vicemistryně ČR, v roce 2022 jsem se stala mistryní ČR. Díky zařazení do reprezentačního týmu mám možnost využívat techniku Aeroklubu České Republiky po celý rok, před samotným mistrovstvím světa jsem tedy kromě volného tréninku absolvovala dva závody - Flight Challenge Cup (Prievidza, SK), ze kterého jsem si odvezla bronzovou medaili v 15m třídě, a Fatra Glide (Martin, SK). Na Mistrovství Světa Žen se mi podařilo získat titul mistryně světa ve standardní třídě.